Indie: Sestry v Tamilnádu pečují o oběti násilí a zneužívání
Anne Preckel - Vatikán
Osoby, které přežily zneužívání, jí často říkají: „Nevím, proč mě lidé odmítají a proč se na mě teď dívají jinak. Nikdo mě nepřijímá. Nic jsem neudělala,“ říká indická řeholnice Johncy Nambikairaj v rozhovoru pro Vatican News. Právě oběti a jejich rodiny jsou často stigmatizovány, když se lidé o zneužívání dozvědí.
Sestra Johncy je sociální pracovnice a pracuje s dětmi z chudých poměrů v komunitě Gudalur v hornaté oblasti indického státu Tamilnádu. „Některé z nich trpěly různými formami zneužívání, fyzickým, psychickým i sexuálním. Máme pro ně domov, staráme se o ně a také jim poskytujeme první pomoc. Když k nám přijdou, nabízíme jim poradenství v různých fázích,“ vysvětlila sestra z ‚Milosrdných sester Dítěte Marie‘ (SCCG), řeholního společenství založeného v italském Lovere v roce 1832.
Chudoba a zanedbávání jsou živnou půdou pro zneužívání, popsala sestra Johncy sociální poměry. „Tyto dívky nemají doma potřebné soukromí a pak je tu chudoba. Jejich rodiče je nechávají samotné, protože musí pracovat. Nezletilé jsou zneužívány například sousedy nebo lidmi, kteří rodinu znají“. Tamilnádu je jedním z nejprůmyslovějších států Indie a relativně prosperuje. Přesto zde existují sociální nerovnosti a problémy, jako je dětská práce, podvýživa, nezaměstnanost a zneužívání.
„Děti, které byly zneužívány, jsou vnitřně zlomené,“ říká indická řeholnice. „Navenek to vypadá, že je všechno v pořádku. Ale když se k nim dostanete blíž, uvědomíte si, jak hluboce jsou zraněné.“ Sestra Johncy se v současné době stará o 50 dívek, z nichž mnohé jsou sirotci nebo polosirotci. Kongregace nemůže nabídnout terapeutickou pomoc, ale může poskytnout ubytování a vzdělání. Ostatní bohužel musí posílat domů, kde jsou často v nebezpečí. Aby se kongregace dostala k obětem, spolupracuje také s dětskou linkou 1098, kam mohou oběti a „dobrosrdeční“ občané hlásit případy zneužívání.
Sestra Johncy vysvětlila, že zneužívání je v Indii stále společenským tabu, a to je jedna z největších výzev v její práci ve prospěch postižených. Jestliže mluvit o sexualitě je ostuda, je pro mnohé ještě těžší mluvit o sexuálním násilí, a proto ho nehlásí: „V naší kultuře se o těchto věcech nemluví,“ shrnula indická řeholnice. To ztěžuje prevenci a způsobuje, že postižení a jejich rodiny trpí ještě více, zejména když se bezpráví nepojmenovává ani netrestá, ale má tendenci se skrývat.
Jak ukazují statistiky, násilí na dívkách a ženách je v Indii obrovským problémem. Většina případů se odehrává v domácnostech, kde je počet nenahlášených trestných činů ještě vyšší. Aby se tomu zabránilo, vstoupil v létě 2024 v platnost nový trestní zákoník. Ten mimo jiné stanoví rychlejší vyřizování případů policií a soudy.
Katolická církev v Indii vyvíjí stále větší úsilí o zvýšení povědomí o této problematice a o potírání zneužívání. Na podzim roku 2023 byla sestra Johncy vyslána do Říma na školení o ochraně na Institut IADC Papežské gregoriánské univerzity. To, co se v Římě naučila, nyní začlenila do své práce v Indii.
Podílí se také na zvyšování informovanosti škol a uprchlíků, kteří jsou vystaveni vysokým rizikům. Řekla nám, že je vidět určitý pokrok: „Od té doby, co zvyšujeme povědomí, o problému mluví více rodičů, ne všude, ale v některých případech o tom postupně mluví více. Učíme děti mluvit a rodiče naslouchat. Ještě je třeba udělat hodně práce, ale vidíme pomalý pokrok.“
Přestože je katolická církev v Indii v menšině (méně než dvě procenta populace), její vliv v sociální oblasti, školství a zdravotnictví je významný. Prostřednictvím své sítě má církev obrovský potenciál v oblasti ochrany dětí, a to nejen v nejlidnatější zemi světa, v Indii, ale i na celém světě.
